Klub 19

Toto je web několika dobrých přátel, kteří se setkali na vysoké škole a vydrželo jim to dodnes.

Poslední aktualizace:  14.06.2004

Medový vandr se sněhovou nadílkou.

Rok se s rokem sešel a už je tu zase tradiční klubový vandr.  Sešli jsme se, jako obvykle, na hlavním nádraží: Jarda, Jirka, Milan, Petr, Dušan a Pavel. Bouřlivě jsme se přivítali, zelená tekla proudem a lahváče skákali sami ven z batohu, škoda a trochu ostuda. 

Nastoupili jsme do vlaku, zabrali volné kupé a začali hrát na kytaru, zpívali oblíbené písně a pilně likvidovali obsahy svých báglů, to jest piva a zelenou. V Kolíně přistoupil Aleš a tak to pokračovalo až do Žďáru nad Sázavou. Když jsme dorazili do cílové stanice začali jsme plnit Pavlem připravený plán konzumace. Nejdříve jsme vrátili lahve, koupili nové 1:1 (Jardu málem klepla pepka) a začali ochutnávat pivo v místních hospůdkách. Nejvíce se nám zalíbilo u Susů. Tam jsme se usadili a dali si jídlo. Bylo opravdu skvělé (já měl například Susův (š)pekáček za 110,- Kč). Bohužel někteří již nevnímali ani nás, ani oběd. 

Tady se začala Pavlovi organizace vymykat z rukou. Z původně naplánovaných 15 km na první den do Medlova sešlo a jak se pak ukázalo z ostatních 30 km na Sněžnou a Darkov také. Všichni až na Pavla byli pro vyrazit na Pilskou vodní nádrž a tam si koupit v kempu nocleh. Došli jsme tam, všech 7 lidí zalezlo do buňky pro 4 a snažili se ubytovat. Na chvíli jsme rozdělali oheň, ale vyhnal nás déšť. Nezbylo než zalézt do chalupy a přebývat tam. Zahráli, zazpívali a pak jsme se uložili ke spánku, Jarda Péťa a Milan na zemi. 

Druhý den jsme se probudili do jasného a větrného dne.  Udělali jsme tradiční polévku a vyrazili na prohlídku zámku. Cestou nás zaujal směrník vedoucí k hospůdce Na stezce. Celí vymrzlí a zkřehlí jsme zapadli dovnitř a rázem jsme se ocitli v jiném světě. Teplo, útulno, příjemný pan vrchní a majitel zároveň na prostě ráj na zemi. Objednali jsme si medovinu, nejdříve teplou, potom medové pivo a postupně všechno co z medu jde vyrobit. Ale protože Vandr není jen o sezení v hospodě zamluvili jsme si stůl na odpoledne a vyrazili za místními kulturními památkami.

Prohlídka zámku byla nádherná a historie bohatá na události. Nejvíce se mi líbil barokní kostel a historické varhany. Potom jsme vyrazili na Zelenou horu, kde leží jeden z klenotů české barokní architektury, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, od architekta Jana Santiniho Aichla, zařazený ve světovém kulturním dědictví, seznamu UNESCO. Po náročné prohlídce jsme se vrátili zpět do hospůdky a dali skvělé jídlo. K tomu zase medovinu, Torrovo kladivo a na závěr Šampus z čeho jiného než z medovinky. Zaplatili jsme a šli do kempu. Po návratu z hospody jsme rozdělali oheň, ale byla hrozná zima a zase začalo pršet. Chtěli jsme ještě trochu kulturně žít, ale bylo toho na nás za celý den tolik, že jsme hned zalezli do spacáků a šli spát.

V neděli ráno nás, ale čekalo velké překvapení. Sice to předpovídali, ale kdo by tomu v květnu věřil. Asi v 6,00 začalo pomalu sněžit a do 8,00 bylo venku bílo.Teprve teď Pavel uznal, že jít na Sněžnou a probouzet se pod širákem při -2°C a pod sněhem, by nebylo zrovna příjemné. Pak na chvíli vysvitlo slunce, rozdělali jsme oheň na zahřátí, někteří blázni se šli osprchovat, rychle zabalili a vyrazili znovu do hospůdky Na Stezce. Jen jsme dorazili začali se venku honit čerti. Pršelo, sněžilo, foukal vítr až sníh padal rovně no prostě hrůza. Naštěstí medoviny bylo dost a jídla také. Pak se paní vedoucí nás sželelo a odvezli nás v té slotě na nádraží autem. Zaplať pánbůh. Sedli jsme na vlak a vyrazili ještě na krátkou cestu společně. Nejdřív nás opustili Jarda s Dušanem, pak Milan, Aleš, Pavel a nakonec jsme se v rozloučili v Praze s Péťou. 

Příště organizuje Dušan, tak se již těšíme co nás zase potká.